Fond konceptuálních technologií
uvádí
Analytický pořad Otázka-odpověď
Dobrý den Valeriji Viktoroviči.
Dobrý den.
Zdravím naše vážené diváky,
posluchače a kolegy ve studiu.
Dnes je 29.04.2019.
Nehledě na to, že jsme dost času z minulého pořadu věnovali výsledkům voleb na Ukrajině,
nám stále přicházejí otázky.
Valeriji Viktoroviči, tak dobře, volby
na Ukrajině proběhly. A co dál?
Musím říci, že ty otázky jsou
aktuální a pochopitelné,
protože všechno co probíhá na Ukrajině, v souvislosti
s Ukrajinou uvádí všechny odborníky do rozpaků,
kteří najednou nevědí, která bije.
A to nás nutí mluvit o tom podstatném, o tom, co ti odborníci nechtějí stále pochopit.
Když se dívám, poslouchám ty různé odborníky,
tak mi vždy na mysli vytane jeden vtip,
může to být bráno jako příběh či anekdota,
záleží na podání a zní následovně.
Přijede blondýnka se svým
autem do servisu a říká:
„Potřebuji opravit auto, upadlo mi spodní víko od klikové skříně.“
Podivili se a zeptali se, kde je:
„Já jsem vám ho dovezla.“
Otevřou kufr a tam leží
víko od kanálu.
Ptají se jí, jak se to stalo:
„No, pod autem se ozvala rána.
Já vystoupila a dobří lidé, co šli kolem, mi hned řekli,
že se mi utrhlo spodní víko klikové skříně.
Pomohli mi to naložit, a řekli, že musím rychle k vám do servisu, jinak budu mít po autě.“
No, a když já poslouchám
ty experty debatující o Ukrajině,
tak mi všichni připomínají
tuto blondýnku.
Těmto odborníkům neustále někdo vnucuje: „Ta rána byla od toho, jak se vám utrhlo víko klikové skříně“.
Strčí jim víko od kanálu:
„Honem jeďte do servisu.“
Potom se ukáže, že ten problém je úplně jinde
a je třeba se na něj dívat úplně jinak.
O Ukrajině a těch volbách tam je možné mluvit donekonečna,
jenže je třeba to vyložit
maximálně stručně.
Proto se pokusím o základních bodech promluvit podrobněji, a zbytek je nutné si od nich odvodit.
Hlavní chybou všech těch polithňupů je v tom,
že své úvahy odvíjejí od předpokladu,
že Zelenskij je samostatnou figurou,
že se prostě jen tak rozhodnul zúčastnit voleb,
že sám něco řeší, a na základě toho je možné odhadovat, jak může postupovat.
Přitom vůbec nezohledňují, že Zelenskij by jako takový nemohl projít těmi volbami,
kdyby za ním nestála klanově-korporativní skupina, která mu to všechno zaplatila.
A druhou chybou, kterou dělají
všichni ti polithňupové,
je posuzovat volby na Ukrajině
z následujícího hlediska:
„Lidé šli hlasovat a udělali čáru přes rozpočet všem plánům světového zákulisí.
To lidová iniciativa to vše rozhodla.“
Žádná lidová iniciativa na Ukrajině nic nerozhodla.
Ty lidi tam jednoduše obalamutili.
Je třeba chápat jednoduchou věc.
Národ znamená nějakou sílu
v řízení pouze tehdy,
jsou-li lidé v něm konceptuálně mocní,
a je-li národ nositelem koncepce řízení,
jenže to není případ Ukrajiny, kde je: „Ukrajina nade vše“ a kde si pěstují kult zrádců.
V Rusku tu koncepci máme,
máme tu obraz ruského světa.
V Rusku je poptávka po suverenitě,
po samostatnosti
a díky tomu se u nás mohl objevit státní lídr Vladimir Vladimirovič Putin.
Ukrajina, ten okraj Ruska vznikl tak…
To je na dlouhé vyprávění.
Ukrajina je konceptuálně bezmocná,
a proto tam vše řeší volební postupy.
A jak globální prediktor řídí?
On sám neví, co lidé zítra upřednostní,
a proto musí být připraven na všechno.
A aby národ byl nepřetržitě ovladatelný, musí mít neustále připravenou strukturu, nástroj,
který by bylo možné aktivovat, jestliže se lidé vychýlí na tu či onu stranu.
Přejí si lidé liberalismus?
Je tu připraveno deset
liberálních stran.
Přejí si monarchii? Tady máte
dvacet kandidátů na trůn.
Přejí si komunismus? No prosím, tady máte padesát komunistických stran na jakékoliv gusto.
A na Ukrajině je ta situace stejná.
Aby tam zaručeně nemohlo dojít ke změně
moci, tak lidem předložili 39 kandidátů.
A proč nechtějí takovou změnu připustit?
Neboť je naivní se domnívat, že lidé,
kteří se dostali k moci díky státnímu převratu
a prolili přitom krev…
Je naivní předpokládat,
že to budou takoví altruisté,
aby se té moci sami vzdali a nechali se potom za své zločiny odsoudit.
To znamená, že po prudkém skoku,
po silném manévru, nastupuje doba,
kdy potřebují zafixovat
výsledky svého snažení.
Kdy potřebují dosadit k řízení
víceméně neutrálního člověka,
který ty výsledky státního převratu upevní
a bude dál řídit stát v tom směru,
který nabral v důsledku
státního převratu.
Proto není Zelenskij žádným
náhodným kandidátem,
stejně jako jimi nebyli ostatní prezidentští kandidáti v těchto volbách.
Každá volba, každá volba kohokoliv
z nich byla předem ošetřena.
A to znamená, že sám Zelenskij
o ničem nerozhoduje.
A zde vzniká otázka. Když tedy o ničem
nerozhoduje, odkud se bere všechno to napětí?
Proč je ve světě
takové rozčarování?
Mysleli si, že to bude Porošenko
a najednou tam sedí Zelenskij
a oni tomu musí přizpůsobovat
všechny řídící modely.
Vše, co bylo ve světě nastaveno s tím,
že na Ukrajině nastoupí opět Porošenko,
je teď nezpůsobilé a musí
být měněno přímo za chodu.
Jak to?
A já navíc říkal, že na výhru Zelenského byli
na konci připraveni a začali ho začleňovat.
A zde je třeba se podívat
na to, co je ten Zelenskij zač.
Abyste pochopili, co je zač, použiji názorný příklad pro vysvětlení.
Je z ruských dějin, z přelomu 16. a 17. století,
kdy tu panovala smuta/období zmatků
a objevil se u nás Griška Otrepjev.
Takže Griška Otrepjev, který byl napřed mnichem,
potom diákonem Čudovského kláštera na území Kremlu,
se neobjevil žádnou náhodou.
Jako vzdálený příbuzný
bojarů Romanovců
se pod záštitou opata kláštera archimandrita Pafnutije ubytoval v tomto klášteře.
A u Pafnutije za něj, za Grišku Otrepjeva kvůli tomu orodoval ten…
Bože, protopop kremelského Uspenského soboru (Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice) Jevfimij,
tedy velmi významní lidé.
Napřed ho ubytovali v cele s příbuzným,
potom si ho Pafnutij jakoby vyhlédl
a ubytoval ho u sebe
a uvedl tak Grigorije Otrepjeva
do blízkého okolí
patriarchy Jova (Ivana).
Nač to všechno?
Jak tehdy lidé vnímali cara
a všechno s tím související?
V přísně davo-„elitářské“ společnosti
měl každý člověk podle zákona času
jen úzký okruh znalostí příznačných
pro jeho sociální skupinu,
což také předurčovalo
jeho chování.
V pohádkách vždy narazíte na: „On však
po carsku vystupovat a mluvit neuměl…“
Když chcete lidem vnutit
samozvance jako carského syna,
tak musí před lidmi „po carsku“
vystupovat a mluvit, musí to všechno znát.
A tak Otrepjeva uvedli
do blízkého patriarchova okolí
a on se díky tomu v jeho doprovodu dostal i na bojarské rady,
byl přítomen u jednání s velvyslanci, takže se fakticky účastnil řízení státu
a znal všechny ty potřebné rituály,
znal tu procesní, rituální stránku chování.
Připravovali ho na to pečlivě.
A když ho připravili natolik, aby mohl vystupovat „po carsku“, tak odjel do Polska,
kde se prohlásil
za přeživšího careviče Dmitrije.
Proč to všechno vykládám?
Když nastoupila ta situace, kdy bylo zapotřebí
zafixovat výsledky státního převratu na Ukrajině,
tak vyvstal problém koho
a jak dosadit k moci.
Vybrat si někoho z ukrajinských oligarchů,
z nomenklatury by nebylo právě to nejlepší,
protože ti lidé jsou již všichni
začlenění, ovladatelní
a ať už je zařadíte do jakéhokoliv nadřazenějšího scénáře, tak se k nim vždy dají najít cestičky.
A tak by vymyšlen efektivní tah.
Našli herce, který určitými parametry odpovídal požadavkům hlavy vlády, lídra státu.
A aby dokázal „vystupovat a mluvit po carsku“, aby věděl, jak předvádět rituální stránku státu,
byl spuštěn televizní
projekt Služebník lidu.
Zcela banálně ho tak učili tu rituální stránku realizace řízení.
Nic víc.
A takto ho učili a zviditelňovali,
až došlo na volby.
Ty volby byly pod velkým otazníkem,
na koho konkrétně v nich nakonec vsadí.
A ta nejistota panovala
do samotného konce.
A ještě to mimochodem trvá, ještě není jasné, kdo bude nakonec ten stát řídit.
Ale o tom později.
Poněkud se to vyrýsovalo
23. ledna tohoto roku,
kdy se prezidentský kandidát Zelenskij setkal se zahraničními velvyslanci.
Informace o tomto jeho setkání se v médiích objevila až 2. února. A pročpak?
23. ledna a až 2. února?
Co se dělo těch deset dnů?
Nač čekali?
A jaké informace se objevily? Prudce negativní.
Velvyslancům se Zelenskij nelíbil.
Z těch informací, které se objevovaly, začalo být jasné, že se jednalo o zkoušku Zelenského,
zda je schopen plnit
tu roli v čele státu.
No a Zelenskij u té zkoušky pohořel.
A právě proto bylo rozhodnuto,
že volby má vyhrát Porošenko,
neboť Zelenskij na rozdíl
od Ronalda Reagana, který řekl:
„Tolikrát jsem hrál krále a prezidenty,
že roli guvernéra zvládnu levou rukou.“
A potom zvládl i roli
prezidenta USA.
Zatímco Zelenskij se ukázal
být nezpůsobilý.
Investovali do něj, učili ho a on přesto splnit svoji roli nezvládnul.
Ale já znovu opakuji, že globální prediktor
a vůbec nadnárodní řízení obecně,
dokonce i to zosobněné americkou státní elitou, je na tyto varianty připraveno.
Proto také byl tak velký počet kandidátů najednou.
Zvyšovali si tak své kombinační možnosti.
Když k nám přijel Bojko, tak se tím snažil předvést Američanům, americké státní elitě a dát jim najevo:
„Zvolte si právě mne.“
Jenže si ho nevybrali, protože to neudělal správně,
a jak to měl udělat, mu napovídat nebudeme.
No, v podstatě řečeno
nejel tam, kam měl.
Neměl to být Dmitrij
Anatoljevič (Medvěděv),
kterého v Süddeutsche Zeitung už dokonce ani nenazvali chromou kachnou, ale přímo mrtvou kachnou.
To je velice závažný vzkaz.
Takže ten jejich hráč Zelenskij
měl ty volby prohrát.
Po rozhodnutí o setkání s Macronem a Merkelovou bylo s konečnou platností rozhodnuto,
že Zelenskij se účastní debat, devatenáctého,
těch posledních finálních debat.
A podle plánu manipulátorů měl na těchto debatách Zelenskij tvrdě shodit veškerou svou předvolební kampaň,
měl jednoznačně prohrát.
A on prohrál, jenže ne úplně.
A to tím spíše, že média začala svorně tvrdit, že naopak vyhrál,
nehledě na to, že bez taháku vůbec nebyl schopen odpovídat.
On se vůbec bez taháku
nemohl zorientovat.
A zase je tu samozřejmě ta otázka,
proč se nesnažil prohrát?
Možná se tedy pletu v tom,
že ty volby měl prohrát.
A kam potom zařadit ten případ, kdy vzali člověka blízkého Zelenskému, přivezli ho do televize,
posadili ho před kameru a řekli mu: „A teď nám pověz, jaký je Zelenskij narkoman!“
A jak se z toho snažil vykroutit.
Koho se to bál? Kdo ho odtud vytáhnul?
Takže nešlo o to, že by lidé hlasovali pro Zelenského, šlo o to, že Zelenskij porušil pravidla.
A on se ta pravidla pokusil splnit. Už začal mluvit o tom,
že je vyhrožováno jeho rodině, že to možná vzdá…
Jenže mu to nedovolili, protože se
ten klan, který stál a stojí za Zelenským,
rozhodl, že má na těch volbách svůj vlastní zájem a tak šel do střetu s nadnárodním řízením.
Proto je třeba mít jasnou
představu, co je to za klan.
A jak víme, tak ten projekt Služebník lidu, nominaci Zelenského
i jeho předvolební kampaň zastřešoval jakýsi ukrajinský oligarcha Igor Kolomojskij.
Na tom by nebylo nic zvláštního.
Jenže problém je v tom, že od roku 2015 nikdo reálně nedokázal, že je Kolomojskij naživu.
V roce 2015, v době, kdy se objevily informace o tom,
že byl v jednom střetu Kolomojskij náhodně zabit,
se na internetu objevilo
několik pornografických videí,
ve kterých jako hlavní aktéři
figurovali političtí činitelé.
Všichni velmi dobře věděli,
uvědomovali si,
že tito političtí lídři, tito činitelé
ve skutečnosti v tom pornu nehráli.
A proč šlo právě o porno?
Porno obsahuje velice silný
digitální kód z hlediska přenosu,
hodnověrného přenosu lidského konání.
Je tam tolik odstínů,
že je to k tomu nejoptimálnější.
Takže předvedli, že samotného člověka už
k tomu v podstatě vůbec nepotřebují.
Stačí vzít nějaký hotový film…
Mimochodem, poprvé byly
tyto možnosti davu demonstrovány
ve filmu Běžící muž
s Arnoldem Schwarzeneggerem,
v tom posledním boji s kapitánem Ameriky, kdy
na jednoho člověka promítli podobu jiného člověka,
ten zahynul a hrdina, Arnold
Schwarzenegger zůstal naživu.
Bylo tedy předvedeno, že dnes k výrobě videa daného člověka vůbec nepotřebují.
Buď ho mohou umístit
přímo do hotového videa,
nebo na základě natočeného videa vymodelovat situaci,
při které člověk pronese vše, co je třeba,
aby zachovali jeho hlas i intonaci.
Napíšou text a podle toho již bude předurčeno, jak bude oblečený,
jaké bude jeho okolí, pozadí
a co přitom bude pronášet.
V případě potřeby je také možné natočit jiného živého člověka jako předlohu.
Vždyť jak dnes točí kreslené filmy?
Nasnímají to, digitálně vykreslí a promítnou.
Těch variant, jak vyrobit nějaké
video je ohromné množství.
Proto jsou nutné zcela jiné důkazy
o tom, že je Kolomojskij naživu.
Ale ať už je naživu či ne,
podstata té věci je následující.
Jakmile se objevila informace, že byl Kolomojskij zabit, okamžitě začali rvát jeho impérium na kusy.
Jako první z něj odtrhli Privatbank.
Jakmile však zasáhli nějací
soudruzi z Washingtonu,
tak s tím rozebíráním
jeho impéria okamžitě přestali
a to, co se již pokusili uchvátit,
s omluvami vrátili.
Ale Privatbank zůstal ve státě,
ten si podělili, rozkouskovali
a to hlavní - přerozdělili si
Kolomojského batalióny.
Tuto jeho silovou složku rozebrali
a rozdělili ji mezi ostatní.
A teď tvrdí, že tento člověk…
Když ho jednou
vyznamenávali jakýmsi řádem
a novináři ho chtěli uvidět a skutečně se přesvědčit, že je naživu,
tak když tam přiběhli, bylo jim řečeno: „No ano, byl tu. Seděl na této židli, tu si můžete natočit.“
Jenže novináři jsou zvídaví,
rozběhli se po celé budově.
Mnozí mají své známosti a tak zjistili, že Kolomojskij
do té budovy žádnými dveřmi nevešel, ani z ní nevyšel.
Nikdo ho neviděl.
Ale prý tam byl
a převzal si svůj řád.
Oficiální předání se konalo.
Takže bez ohledu na to, zda jde či nejde o Kolomojského,
tu máme nějakou finančně-průmyslovou skupinu,
která svými zdroji zajistila
přípravu Zelenského na p-rezidenta Ukrajiny podle metodické příručky použité už pro Grišku Otrepjeva,
i následnou realizaci té věci.
A právě zde leží ta otázka.
Co to bylo za výkyv?
Proč byl najednou z ničeho
nic porušen průběžný stav věcí?
Pokud si uvědomíme, že Ukrajina není stát.
Je nutné pochopit, že Ukrajina
je z právně-řídicího hlediska území.
Území Ukrajiny je teď přibližně ve stavu jako území Aljašky či Kansasu před tím, než se z nich staly státy USA.
Jen guvernéra toto
Territory of Ukraine nemá,
formálně ho nemá a je řízeno prostřednictvím mechanismu velvyslanectví.
No a klíčovým článkem,
který to Territory of Ukrajine drží,
je ta finančně-průmyslová skupina
obrazně řečeno Kolomojského.
A co pozorujeme v USA?
V USA pozorujeme tvrdý souboj
mezi státní a globální elitou,
mezi Trumpem a státní elitou, která se bojí,
že přijde o své řízení všech států a národů
a nebude na nich moci
dál parazitovat.
Přičemž nechápe, že bude-li to takto dále pokračovat, podřežou tak větev,
na které sedí veškerá civilizace na planetě Zemi, že se tak sesype úplně všechno.
A to nikdo nebude riskovat.
Jenže se teď do sebe vzájemně zaklesli a to je ta příčina toho,
že se na Ukrajině ta skupina stojící
za Zelenským odmítla podřídit a prohrát,
odmítla tu volební kampaň potopit.
Naopak s pomocí ruských podpindosníků ještě maximálně posílila své působení na Ukrajinu,
aby oklamala ty lidi na Ukrajině, donutila je jít
na volby a zajistila si příslušný volební obrázek.
Jenže nesmíme zapomínat ani na to, že ta volební účast nebyla tak velká, jak se nám snaží vnutit.
Šlo i o dezinformace a to hlavní,
ta účast byla daleko menší,
volební účast byla daleko menší,
než se dalo čekat.
To hlavní množství vykreslili
pomocí dezinformací.
A na dezinformacích měli zájem prakticky všichni, kteří ten proces řídili.
Takže dva týmy se nedohodly.
A co dělá Zelenskij?
Zelenskij se chová přesně tak, jak ho ironicky vykreslovali v Porošenkových videích,
kde mu pokládali otázku: „A umíte vůbec řídit?“ „Chacha, chichi, já se umím smát.“
A teď Zelenskij v podmínkách, kdy byl formálně zvolen prezidentem, a má tak málo času,
že nesmí ztrácet
ani hodiny, natož dny...
V tom čase mezi zvolením a inaugurací jde o nejsložitější období,
kdy je zapotřebí chopit
se řízení řízeného objektu.
Kdy musíte zorganizovat ohromné množství
schůzek, komunikovat, vše uzamykat na sebe,
něco odrážet,
někde přecházet do útoku.
To je ohromné množství práce,
kdy není čas ani se vyspat.
A Zelenskij si odjel
na dovolenou do Turecka. Proč?
Protože konflikt mezi těmi klany stojícími za Zelenským a nadnárodním řízením nebyl vyřešen,
oni teď řeší budoucnost Ukrajiny.
Oni teď řeší, jakým prezidentem
má být Zelenskij a zda jím vůbec bude.
A aby si Zelenskij zbytečně nepouštěl pusu
na špacír, nic nekomentoval, nic nepodnikal,
tak ho poslali na dovolenou.
"Ty tam vydrž, dokud si to tady neujasníme, až bude potřeba, tak tě povoláme a řekneme ti co a jak.
Dostaneš text,
kde a co máš říkat.
To je podstata toho jeho manévru
s odjezdem do Turecka.
On nic neví, nic neřídí, je to jen loutka,
to klany teď mezi sebou jednají.
A zde se dostáváme
k velice závažným věcem.
Právě jsem říkal, že si ujasňují,
zda bude vůbec prezidentem.
Teď se řeší otázka, kdo, jak
a na jakém základě, s jakou účastí…
Buduje se rovnováha, jde o světovou rovnováhu řídicích procesů ve vztahu k Ukrajině.
A až, pamatujete, jak všichni byli přesvědčeni,
a to včetně Lukašenka, že vyhraje Porošenko?
A co je vypovídající?
Medvědčuk se setkal s Lukašenkem a povídá: „Alexandr Grigorjevič věděl dopředu, že vyhraje Zelenskij.“
Tak zaprvé oba předvedli svou úroveň chápání řídicích procesů na státní úrovni. Tedy nulovou.
Takto plácat nelze,
to vůbec není státní úroveň.
Oba se ovšem pokoušejí zachránit si svou reputaci, jak ji sami chápou.
Měli by jednat stejně,
jako to dělají v celém světě.
V klidu pracovat ve stínu, věnovat se zákulisní diplomacii apod. A co je zajímavé?
Že mezi variantami,
které jsou velmi pravděpodobné,
je smrt, jaká přesně už záleží na scénáři, buď Porošenka nebo Zelenského.
Koho k tomu podle scénáře určí.
A rozhodne se to na základě jednání.
Pokud se jim jinak z tohoto konfliktu nepovede dostat, tak zlikvidují buď Porošenka nebo Zelenského.
Taková pravděpodobnost je teď velmi vysoká.
Takže by teď oba měli usilovně přemýšlet, jak z toho.
A ten vůl, jiné pojmenování pro něj nemám, si odjede do Turecka.
On by teď měl bojovat o svůj život.
Jenže protože ničemu nerozumí…
Už 23. února, oj, vlastně ledna
absolvoval zkoušku.
Deset dnů hodnotili, jak uspěl, rozhodovali se co a jak a nakonec mu řekli,
aby v těch volbách prohrál
a on to neudělal.
Ty volby neměl primárně pohřbít on, ale ten tým stojící za ním a ten tým podpindosníků v Rusku,
to oni na tom nezapracovali,
protože se chtěli za každou cenu zmocnit řízení na Ukrajině navzdory plánu předání řízení Ukrajiny Evropě.
Oni chtějí její řízení ponechat USA. A to je ta otázka,
která se teď řeší, na to je třeba se soustředit.
A polithňupové?
„Až co řekne Zelenskij…“
Jaký… Vždyť ten je absolutně nesamostatný,
ten se chová přesně jako v tom ironickém videu:
„Umíš něco dělat?“ „Ne, neumím.
Já se umím smát.“
Proto ještě jednou říkám… O tom
by se dalo mluvit dlouho, velmi dlouho.
Ale to hlavní je nepodlehnout pokušení
a přesvědčení, že volby na Ukrajině rozhodl národ,
že lidé svým hlasováním
něco rozhodli.
Když někdo z polithňupů něco takového tvrdí, tak to znamená,
že on a klanově korporativní skupina stojící
za ním mají v plánu ten národ zneužívat i nadále.
Stejně, jako ho zneužili v případě toho divadélka, které nazvali volbami.
Tak taková je v krátkosti ta situace.
Jak to bude na Ukrajině dál.
Ó ano, ještě jednu věc musím říci. Proč je
pro Západ volba Zelenského tak moc nevýhodná?
Absolutně nevýhodná!
Přítomnost Porošenka umožňovala brzdit Rusko
z hlediska integrace Ukrajiny do ruského světa,
v navracení tohoto okraje do sestavy velkého Ruska. Zelenskij tyto bariéry odstranil.
A obzvláště za okolností, kdy Putin…
Všichni přece požadovali od Putina,
aby za každou cenu blahopřál Zelenskému.
To je velice důležitá věc.
A Putin Zelenskému „blahopřál“, když svým
výnosem potvrdil urychlení výdeje ruských pasů.
A v tomto jednání není třeba
hledat...
...nic tak neobvyklého.
Každý stát totiž podle své libovůle poskytuje své
občanství a vydává pasy jakýmkoliv občanům světa.
Například ukrajinské velvyslanectví na ruském území takové pasy vydává, poskytuje lidem ukrajinské občanství.
A Putin to formuloval dobře:
„A oč jsou Rusové horší?
Proč vás to všechny tak podráždilo?
Když mají možnost získat ruské občanství lidé, kteří si to na Ukrajině budou přát?“
Celý ten problém totiž spočívá v tom, že tohle není Rusům dovoleno jako komukoliv jinému.
Ti lidé, kteří patří mezi Rusy, musí být okolnostmi
donuceni vyžádat si pas Rumunska. To je normální.
Maďarska. To je také normální. Česka,
Slovenska, Polska. To všechno je normální.
Papuy-Nové Guiney? Skvělé!
Ale v žádném případě nesmí dostat pas Ruska.
Proč? Protože probíhá válka proti Rusům.
A zde je jeden takový aspekt.
Jednalo se o tiskovku
poskytnutou novinářům,
na které se korespondent deníku
Kommersant Andrej Kolesnikov zeptal:
„Vladimire Vladimiroviči, a jak se zachováte,
až předstoupíte před samotného Zelenského?“
Říkají, že se přeřekl, špatně
to zformuloval… Nic takového.
Kolesnikov je novinář patřící odedávna do kremelského novinářského týmu,
který píše knihy,
a to i o Putinovi.
Ten otázky formulovat umí.
A jeho úkol byl jednoduchý.
Ukázat Putinovi, že v očích americké státní elity stojí níže než Zelenskij.
To, co řekl Kolesnikov, je stejné jako
ten článek v Los Angeles Times z roku 2007,
ve kterém o Putinovi napsali:
Veš, která zařvala.
Kolesnikov mu jinými slovy dal najevo: „Co si to dovoluješ?
Zelenskij hraje podle našich pravidel, je v našem týmu,
a tak stojí nad tebou z hlediska všech parametrů,
a proto ty musíš předstoupit před něho…“
A co on je zač?
Putin je ruský gosudar a co je zač
ten Zelenskij? Je to absolutní nula, klaun,
hloupý šašek dosazený k řízení státu.
Prostě bylo velice důležitým záměrem ponížit gosudara Ruska,
postavit ho níže toho klauna, donutit ho začít se nějak ospravedlňovat a dělat další věci.
Vzpomeňme si na to prohlášení Kosačova: „My nevidíme žádné příčiny, proč bychom neměli tyto volby uznat.“
A co znamená uznat tyto volby? Poblahopřát tomu takzvanému ukrajinskému prezidentovi?
Kterým je teď Zelenskij.
A jak se choval sám Zelenskij?
Zelenskij se choval vůči Putinovi v nejvyšší možné míře sprostě a hulvátsky.
Dovolil si všemi možnými způsoby Putina urážet, a to včetně sprostých nadávek.
Zelenskij nazýval lidi na Donbasu sviněmi a děkoval karatelům, kteří na Donbasu zabíjeli ženy a děti.
Milión jim věnoval.
A Kosačov říká, že nevidí žádné příčiny? Vy žádné nevidíte?
Urážka hlavy státu byla
za všech časů Casus belli.
A pokud se toho dopustila hlava státu,
válce se prakticky nedalo vyhnout.
I když se toho dopustil jen následník, který měl nastoupit k řízení, tak to mělo velice závažné následky.
A co tím tedy prohlásil Kosačov?
Že podpindosníci uvnitř Ruska mají za to,
že Putina a Rusko je možné libovolně urážet,
neboť to není žádným
důvodem k příslušné reakci.
Urazili Putina, gosudara Ruska, ponižují tak Rusko a Kosačov nevidí žádné důvody,
proč by to nemohli dělat.
My se s tím musíme smířit
a plazit se po břiše,
a jak řekl Kolesnikov, předstupovat před jakéhosi hajzlíka Zelenského.
Probíhá mohutný střet klanů.
Oni za každou cenu potřebují ponížit Putina, ponížit Rusko a rozdupat jeho mezinárodní autoritu.
Proto v případě Kosačova a Kolesnikova nešlo o žádné přeřeknutí.
Oni zcela cíleně jako podpindosníci bojují
proti Rusku a chtějí jeho zničení.
Je tu ještě doplňující otázka
v souvislosti s tím výnosem.
Nevzdálili jsme se tím teď
projektu Maloruska?
Naopak jsme se tomu
projektu přiblížili. Naopak.
Poskytnutí ruského občanství neznamená přerozdělení správně-územního členění žádného subjektu,
v daném případě Territory of Ukraine,
které má nabýt postavení okraje Ruska.
A aby bylo možné efektivně pracovat na začlenění
tohoto území a na jeho návratu do sestavy Ruska,
je nutné vykořenit banderovsky „svidomé“ prvky kultury, které lidem přinášejí válku, hoře a smrt.
Budou-li mít lidé na ukrajinském
území ruské pasy,
tak to ruskému státu umožní uplatňovat z kulturního hlediska svou přítomnost na tomto území
daleko efektivněji,
než když ty pasy lidé nemají.
A to okamžitě navozuje tu otázku,
že to území se musí stát Maloruskem,
malým Ruskem, žádným okrajem.
Lidé tam nesmí být marginalizováni,
jako to dělá „svidomismus“ a banderovština.
Takže je to velice závažný krok v realizaci projektu Maloruska a Novoruska jako součásti Maloruska.
Putin měl minulý týden
hodně nabitý.
A další událostí, kterou vás prosí okomentovat,
je jeho setkání s Kim Čong-unem ve Vladivostoku.
Všichni si asi povšimli, že Kim Čong-un jednal s Putinem zcela jinak než s Trumpem.
Zatímco pro Trumpa mají setkání s Kim Čong-unem zásadní důležitost z hlediska přebírání řízení procesů uvnitř USA
a Kim Čong-un mu s vědomím své podřízenosti k tomu nahrával,
tak při setkání s Putinem Kim Čong-un věcně řešil své korejské úkoly
s ohledem na budoucí existenci jednotného korejského státu.
A když s ním Putin jednal
v parametrech ruského světa,
který zachovává všechny národy
a kultury a rozvíjí tyto kultury,
tak to pro něj, pro Kim Čong-una jako vůdce státu, který se nachází v té nejtvrdší blokádě,
bylo jako nadechnout
se čistého vzduchu.
Tomu člověku bylo dáno jasné potvrzení,
že jeho stát bude existovat,
že jeho národ i jeho kultura
budou žít další staletí.
To také vyvolalo tak
srdečné vztahy.
A s ohledem na Trumpa?
Nu ano, to je globální politika,
při které je nutné činit určité kroky,
které by Trumpovi umožnili
zlomit odpor státní elity USA,
která svou vnější politikou zasahuje
do globální politiky globálního prediktoru.
A dále Putin jak známo navštívil Peking,
kde se konalo fórum Jeden pás - jedna cesta.
V médiích se začaly objevovat zprávy,
že na závěr toho fóra Si Ťin-pching prohlašoval,
že Čína teď bude první ve všem,
a že se Putin proti tomu neohradil.
V souvislosti s tím opět pokládají otázku. Valeriji Viktoroviči, Putin tak opět "vše zaprodal"?
Putin nikdy nic nezaprodává.
Z hlediska uplatňování globální politiky je Rusko v čele všech.
Podívejme se na to následovně.
V Číně se konalo fórum Jeden pás - jedna cesta
a v Rusku zase fórum o mezinárodní bezpečnosti,
kterého se účastnilo 111 států, jen
samotných ministrů obrany tam bylo 35
a ještě tam bylo plno velitelů generálních štábů, zástupců ministrů obrany,
takže šlo o velice široké fórum
a všichni se sjeli jednat do Ruska.
111 států!
Sjely se prakticky všechny
velké státní subjekty světa.
Mimo zůstali jen ti, pro které je příliš drahé koupit si lístek na letadlo.
A vzhledem k tomu, že věděli, že na tomto fóru se nebude řešit jejich vlastní bezpečnost,
kterou jim zajišťuje jiný subjekt řízení uplatňující nadnárodní řízení k danému státu…
A opět jsme u toho,
že státy jsou různé.
Stát jako systém pro přežití národa,
čtěte tuto analytickou zprávu.
Takže oč jde?
Putin toho říká přesně tolik, kolik je třeba a také dělá tolik, kolik je zapotřebí a kolik si může dovolit udělat.
Podíváme-li se na roli Putina v realizaci summitu Jeden pás - jedna cesta,
tak bylo velmi dobře vidět, že si ho tam
Si Ťin-pching opečovával jako malované vejce,
opět dostal dárky.
A Putin mu věnoval
velice symbolický dárek.
Daroval Si Ťin-pchingovi
sovětský plakát z roku 1956,
na kterém si dva dělníci, čínský a sovětský vzájemně tisknou ruce.
Jednalo se o plakát k ukončení
stavby železnice Moskva-Peking.
Oč jde?
Především je třeba pochopit, že ten projekt Hedvábná stezka dvě aneb Jeden pás - jedna cesta
prostě zasadil smrtelnou ránu
všem těm bludům geopolitiků:
„Och ta civilizace souše,
och ta civilizace moře…“
Tak tohle všechno
absolutně deklasuje.
Nikdy neexistovala žádná civilizace souše ani civilizace moře.
Ten problém byl vždy zcela jinde.
Vždy šlo o zdrojovou zajištěnost určitých území a dopravních linek.
A to vůbec neznamená, že jestliže nějaký stát
nevyužíval moře, tak ho to v něčem poškozovalo.
Pokud měl dost zdrojů,
byl zcela soběstačný.
Například HDP Číny v 19. století převyšovalo celé HDP Evropy.
Ten projekt Jeden pás - jedna
cesta je zaměřen na to,
aby zajistil fungování jednotné ekonomiky světa v rámci jednotné koncepce,
aby zajistil přístup ke zdrojům a odbytištím,
a aby tento proces byl řiditelný.
To, co dříve bylo postaveno na základě euroatlantického a euroasijského centra koncentrace řízení,
teď má být prováděno na základě čínského a íránského centra řízení.
Ale ten Írán stále selhává a selhává
do té míry, že to s ním vůbec nemusí vyjít.
Stále více se zaplétají,
a dokud existuje Rusko,
tak těch možností zmocnit se řízení v centrální Asii a na Blízkém východě moc nemají.
My jsme přítomni v Sýrii, vstoupili jsme tam jako hlavní globální hráč
a uplatňujeme tam svou
vlastní globální politiku.
Takže ta podstata je následující: získat kontrolu nad zdroji a řídit je.
A tento projekt může být realizován pouze s jednou podmínkou, kterou je dobrá vůle Ruska.
Putin to tím plakátem dal najevo:
„Pánové, vaše hlavní dopravní toky,
hlavní zdroje a hlavní výrobní kapacity,
včetně hlavního intelektuálního a tvůrčího potenciálu, jsou v Rusku.
Ať už se vám to líbí nebo ne,
musíte to brát na vědomí.“
Ano, podle plánu, se kterým
se počítalo při likvidaci SSSR
a tehdy již byl v podstatě z praktického hlediska zformován projekt Jeden pás – jedna cesta,
a vůbec samotná Čína na to byla připravována již
od čtrnáctého století, jen tak mimochodem.
Ty projekty jsou velmi dlouhodobé.
Takže se dá říci, že s ohledem na Rusko
to bylo naplánováno již ve čtrnáctém století.
Ale o praktickou realizaci šlo až v okamžiku pádu SSSR, který se měl rozpadnout na malé státy bez suverenity,
jejichž potenciál rozvoje
měl být propojen
v rámci jedné koncepce řízení uplatňované
prostřednictvím politiky Jeden pás – jedna cesta.
A právě proto je navzdory všem prohlášením čínských lídrů klíčovým hráčem
v realizaci Hedvábné stezky
Rusko a ne Čína.
Je to Rusko, protože
to tady se nachází ten zlatý klíček.
Jenže Rusko nemá v úmyslu s někým bojovat a bylo by vrcholem hlouposti,
kdyby si Rusko z Číny dělalo nepřítele.
Musíme se přátelit, ovšem přátelit za podmínek, které nepoškozují ruské zájmy.
A co víc, za podmínek, které odpovídají jak zájmům Ruska, tak i zájmům Číny.
A Čína zatím není k přijetí
takových podmínek připravená.
Proto Putin v předvečer své návštěvy poskytnul rozhovor Žen-min ž'-pao, ve kterém mluvil o Krymu.
Na webu ruského prezidenta to najdete
a z oficiální čínské publikace to vyňali.
Vyňali to i z její ruské verze,
která je zaměřena na Rusko.
Takže nejsou připraveni.
Čína je ještě velmi závislá na vnějších hráčích starého centra koncentrace řízení,
toho euroatlantického, které ještě plně nepřešlo
z Velké Británie a USA do Číny.
A tak se chování americké státní elity a státní elity Velké Británie
může velice silně odrazit na vnitřní stabilitě Číny z hlediska formování tamního centra koncentrace řízení.
A to nemohou riskovat.
Oni přece tu lekci z Ukrajiny
mají před očima, chápou to.
Jim to není třeba vysvětlovat
jako našim polithňupům.
A protože Čína chápe, tedy
přesněji ví, že Rusko ji pochopí,
neboť ví, v jakých se nachází podmínkách,
že není samostatným hráčem,
že ji zneužívají a dělají z ní centrum koncentrace globálního řízení,
že ji plní zdroji, že tam byla
provedena obrovská práce
na přeformátování samotného čínského národa a čínské kultury.
Rusko všechny tyto otázky chápe a tak ho takové drobnosti nemůžou vyvést z míry.
Rusko nikdy nehysterčí.
„Rusko se nezlobí, Rusko se koncentruje“
řekl Gorčakov v 19. století.
Takto byly zrušeny podmínky, které nám byly vnuceny na základě výsledků Krymské války.
No, na tom, že se Rusko koncentruje, dnes skončíme, to byla poslední otázka.
Když se teď vrátím k té blondýnce... Ano, k té,
co přivezla do servisu to víko od klikové skříně.
Víte, ten problém všech politologů, polithňupů, kteří se tak či onak pokoušejí vyhodnocovat události ve světě,
spočívá v tom, že neovládají metodologii práce s informacemi.
Nemají žádnou představu o tom, co je to globální politika, jak je realizována, kdo je subjektem této globální politiky.
Nevědí, co je to konceptuální a ideologická moc a jak se projevují v procesu řízení.
Neznají priority řízení, plnou funkci řízení, neznají vůbec nic.
A tento svůj kaleidoskop každý večer
v té či oné míře chaoticky předkládají lidem.
V jedněch pořadech těchto politických talk show,
které nejsou ničím jiným než hlučným jarmarkem,
nic smysluplného ani neuslyšíte a v těch druhých,
jako je například ten Solovjovův…
Tam by stačilo odstranit Solovjova
a ukrajinský majdan okamžitě skončí,
protože všichni účastníci zcela na místě prosí, aby je nechali se tam vyjádřit,
jenže Solovjov se prostě
musí předvádět a prosazovat své já.
Je to právě on, kdo je viníkem toho přeřvávání, které v jeho pořadu probíhá.
Přitom občas lidé, kteří se tam scházejí a jsou v něčem odborníci,
říkají velmi zajímavé věci
a mluví zcela adekvátně.
A to hlavní je, že se tam diskutuje především
o otázkách globálních procesů řízení.
Přesto je tento pořad nositelem takového kaleidoskopu,
tak mate mysli lidí, že tím nabourává úplně všechno.
Proto by měl každý člověk chápat, že záchrana tonoucích je v rukou samotných tonoucích,
že každý člověk je teď díky zákonu času postaven
do situace, kdy sám musí znát a chápat,
jak probíhá řízení složitých
sociálních supersystémů.
Musíte si osvojovat znalosti o řízení.
Jednoduché to nebude.
Jen si vzpomeňte,
jak těžké bylo učení ve škole.
A dnes, kdy musíte nepřetržitě pracovat
a zajišťovat si svůj život, je učení ještě těžší.
V sovětských dobách se lidé učili ve večerních školách, učili se i při zaměstnání,
protože chápali hodnotu znalostí.
A dnes ta hodnota znalostí o řízení složitých sociálních supersystémů musí všechny přímo bít do očí.
Jestliže nebudete znát, jak jsou řízeny,
tak nedokážete ubránit zájmy své a své rodiny.
Nebudete vědět, jak se zachovat v té či oné situaci, budou vámi manipulovat.
Stejně jako nyní manipulovali s větší částí obyvatelstva Ukrajiny,
která je tedy menší, než je ta druhá část lidí, kteří se voleb neúčastnili,
ale která přesto volit šla.
Velké množství lidí se zúčastnilo toho cirkusu
a svou přítomností tak zajišťovali
tu údajnou legitimitu voleb.
Stejně se jim tu legitimitu zajistit nepovede,
už se jim to nepovede ani v případě,
že Janukovič začne vykřikovat,
že Zelenskij je legitimní.
Ani náhodou.
Jsou tu dva subjekty řízení: Luhanská a Doněcká republika
a je tu pokus o zafixování výsledků státního převratu.
Jenže ta hromadná účast v tom volebním cirkusu nazvaném volby p-rezidenta Ukrajiny
prudce zvyšuje míru krvavosti všech
nadcházejících událostí na Ukrajině.
A odnese si to samo obyvatelstvo.
Abyste se nenechávali chytat do takových pastí, musíte všichni vědět, jak ubránit zájmy své i své rodiny.
Musíte vědět, jak jsou řízeny složité sociální supersystémy
a tyto znalosti naleznete jen v jednom zdroji,
v pracích vnitřního prediktoru
zveřejněných do června 2018.
Studujte a pamatujte na to, že znalosti znamenají moc. Berte tuto moc do svých rukou.
Braňte zájmy své i své rodiny.
Buďte šťastní.
Přeji vám mírové nebe nad hlavou.
Do příštích setkání.
Knihy vnitřního prediktoru SSSR v češtině i slovenštině naleznete na:
leva-net.webnode.cz, www.dotu.ru nebo můžete zakoupit v knižní podobě na KSBPRESS.cz
